Jak vznikl ženský závodní tým WorldTour společnosti Trek

Svět Lizzie Deignan se v roce 2018 odvíjel v číslech. Každičký srdeční tep, watt i gram byl sledován, optimalizován a porovnáván.

V té době patřila Lizzie ke třem nejlepším závodnicím na světě. Na olympiádě získala stříbro, stala se mistryní světa a byla jednou z nejúspěšnějších cyklistek v ženském pelotonu. Téhož jara světu oznámila, že čeká své první dítě.

Těhotenství ovšem nepostupuje podle tréninkového plánu. Přeprogramuje tělo. Svaly ochabnou. Objem krve se náhle zvýší. Tělo trénované na výkonnost začne spontánně spotřebovávat energii a přesměrovává zdroje na tvorbu nového života.

Profesionální cyklistika nebyla na něco podobného zvyklá. V tehdejších smlouvách neexistovaly klauzule zaměřené na těhotenství, nenabízely žádný plán pro sportovkyně, které chtěly kariéru i rodinu. Platilo jednoduché pravidlo: když otěhotníte, pověsíte sport na hřebík.

Její tehdejší tým, který pomohla proměnit v jeden z nejdominantnějších na světě, nepovažoval její návrat za možný. Nabídl jí smlouvu na tak mizivou částku, že se s ní nedalo vyžít. Oficiálně byla stále součástí týmu. Ve skutečnosti ale byla najednou sama.

„Bylo to opravdu těžké období,“ vyjádřila se později. „Reakce lidí, kteří mě viděli jen jako cyklistku – ostatní závodníci, členové rodiny – ve mně vyvolávaly pocit, že jsem je zradila.“

„Potřebovala jsem jen někoho, kdo by mě chápal, a to nejen jako cyklistku, ale jako celou osobu, jako matku, a podporoval mě.“

A tak pokračovala v tréninku. Oficiálně jako osoba samostatně výdělečně činná, trénovala z víry a ze zvyku jako sportovkyně bez týmu, jako nastávající matka.

V témže roce objížděl finanční ředitel Treku Chad Brown ženské závody po Evropě. Zažil, o čem mnozí v cyklistice věděli, ale málokdo o tom hovořil, tj. že propast mezi mužskou a ženskou cyklistikou je opravdu obrovská. 

Trek byl hlavním sponzorem britského týmu Trek-Drops, nezávislého programu, který se s omezenými prostředky snažil prosazovat ženské závody. Toto partnerství pomohlo udržet jezdkyně v pelotonu a zvýšilo viditelnost tohoto sportu. Ale také odhalilo nedostatky v ženské cyklistice. A ty nemohlo samotné sponzorství odstranit.

Nízké platy. Nedostatek personálu. Závodnice si cpaly croissanty do kapes dresů, aby jim oběd vydržel až do večeře. Talent rozhodně nechyběl. Chyběly však finance.

Chad v tom ale viděl spíš příležitost než problém. Pokud byl tento sport tak málo rozvinutý, pak by ho společnost ochotná se plně angažovat mohla rychle změnit.

Chad proto zašel za Johnem Burkem a položil mu jednoduchou otázku: Víš, co se děje v ženské cyklistice?

Vedení Treku rozhodlo, že jako společnost můžeme a máme udělat víc. Namísto pouhého sponzorství týmu Trek sestaví vlastní ženský program WorldTour, který se co do podpory, výbavy a respektu vyrovná tomu mužskému.

Potřebovali k tomu jen tu správnou závodnici.

Když se Trek obrátil na Lizzie, byla v osmém měsíci těhotenství. Neptali se jí na závodní váhu ani na tréninkové údaje. Zeptali se jí, jak se chce vrátit k závodění.

„Od samého začátku se mnou vyjednávali jako s nejlepší závodnicí na světě,“ popisuje Lizzie. „Očekávali, že se to promítne do mého návratu.“

Trek rovněž najal na pozici vedoucí týmu bývalou profesionální závodnici a dlouhodobou zastánkyni ženské cyklistiky Inu-Yoko Teutenberg. Spolu pak daly dohromady úvodní sestavu ženského týmu Trek-Segafredo pro rok 2019.  

„Vzájemný respekt byl ihned patrný.“

Právě tento trpělivý přístup umožnil Lizzie, aby se vypořádala s neznámým prostředím. Život jí dvacet let ovládaly metriky a logika. Každé rozhodnutí, tréninkové bloky, závodní kalendáře, výškové tábory, byly optimalizovány pro výkon. Těhotenství do toho hodilo vidle.

„Stát se matkou bylo první emocionální rozhodnutí, které jsem za dvacet let udělala,“ říká. „Bylo osvobozující.“

Ale také děsivé. Neexistovala žádná příručka pro špičkové sportovkyně, které chtěly obojí. Žádná data, která by se dala použít pro srovnání. Žádní doktoři či vedení, kteří by jí řekli, co je bezpečné. Učila se instinktem a protiklady: radami od své matky a sestry („zabal se do vaty“), radami od Googlu („nedělej to“) a svým vlastním vnitřním hlasem, který jí našeptával, aby pokračovala.

V březnu 2019, necelý rok po narození dcery Orly, se Lizzie vrátila do pelotonu. Toho léta vyhrála etapu a stala se celkovou vítězkou v závodě žen ve Velké Británii, čímž dokázala, že ji forma ani motivace neopustily. 

Během následujících dvou sezón se stala jednou z nejkonzistentnějších jezdkyň a veřejnou tváří ženského týmu Trek–Segafredo. V roce 2020 se stala celkovou vítězkou WorldTour pro ženy. Následující rok si dojela pro největší vítězství své kariéry v prvním ročníku ženského závodu Paříž-Roubaix.

První ročník nejslavnějšího (i nechvalně proslulého) jednodenního cyklistického závodu, který se konal 120 let po prvním ročníku závodu mužů, byl jedním z nejvýznamnějších momentů v historii ženské cyklistiky. Lizzie zaútočila brzy a sama urazila 80 kilometrů po dlažebních kostkách, aby si zajistila suverénní vítězství.

Když se Lizzie vrátila k závodění, její tělo už nebylo stejné. Kontrola, kterou kdysi tak oceňovala, byla pryč a nahradilo ji něco chaotičtějšího, ale lidštějšího.

„Mateřství změnilo můj pohled na svět,“ vysvětluje Lizzie. „Po každém vítězství v závodě jsem cítila radost. Dříve jsem pociťovala jen úlevu.“

Mateřství ji zbavilo tunelového vidění, které ji kdysi charakterizovalo. Po narození druhého dítěte se Lizzie stala kapitánkou silničního týmu Trek, mentorkou, jejíž intuice byla stejně důležitá jako jakákoli výkonnostní statistika.