Před čtrnácti lety přišla finanční ředitelka Treku LaToscia James (v kanceláři známá jako LT) s nápadem přihlásit se na svůj první triatlon. A to dokonce neuměla plavat.
LT je typ člověka, který dokáže (a umí) udělat cokoli, co si zamane. A dělá to s takovou pohodovou lehkostí, že si řeknete, že to možná také dokážete.
Když s LT hovoříte, máte pocit, jako byste se znali už věky, i když se vidíte poprvé. Je vtipná, nebere se vážně a je příjemně otevřená. Působí jako typ člověka, který by vám dal svou poslední košili a zeptal se, jestli nechcete i boty. Není žádným tajemstvím, proč se za LT lidé postaví. Navozuje pocit, že svým úspěchem podpoří všechny kolem sebe, jako by její výhry nějak patřily nám všem.
Když se tedy LT v roce 2024 přihlásila na Quadruple Anvil, ultra triatlon, který je čtyřikrát delší než Ironman, počítala s tím, že ji čeká dlouhá a osamělá cesta. Ale její kamarádi z Treku měli jiný plán.
Shane Brown, trenér Treku, vedl LT během tréninků dvakrát denně po dobu sedmi měsíců před závodem. Kyle Russ, hlavní biomechanický inženýr, vyladil nastavení jejího kola Domane a vybavil ho aerodynamickými řídítky, aby se cítila pohodlně i na velmi dlouhých vzdálenostech. Allie Petersen, finanční analytička LT týmu a bývalá plavkyně vysokoškolské ligy D1, s ní zas chodila do bazénu nedaleko ředitelství Treku, aby jí pomohla s plaváním.
Ale když nastal onen velký den, LT věděla, že už je to jen na ní. Musela uplavat přes 15 km ve volné vodě, po nichž následovalo téměř 721 kilometrů na kole. A nakonec ji čekal běh na skoro 169 kilometrů, jediná část závodu, kde měla povolené doprovodné běžce. Ale kdo by chtěl běhat v neznámém terénu, natož uprostřed noci?
Plavání zabralo LT 7,5 hodiny. Kolegové a přátelé ji povzbuzovali z břehu. Jízda na kole prověřila její odhodlání v podobě bolavých svalů, otlačených partií od sedla a dlouhých úseků temných, tichých silnic. Kolegové a přátelé ji povzbuzovali z krajnic a z okýnek kolem projíždějících aut. Ke konci běhu už LT nemohla ani zvednout ruce, musela se k nim sehnout, aby se mohla najíst. I tak ale našla energii k úsměvu. Povzbuzovala ji nečekaná přítomnost nekonečného zástupu příznivců.
Jak se Trek semkl za čtyřnásobným Ironmanem jedné zaměstnankyně
Vždy když se cesta zdála příliš dlouhá nebo časový limit nedosažitelný, objevil se další kolega. Střídali se na směny, povzbuzovali ji a běhali s ní celou noc až do časného rána.
„Opravdu jsem to nečekala.“ uvedla LT. „Ale díky těmto lidem, kteří mě přišli podpořit, jsem v utrpení našla naprostou radost. V poledne jsem už měla problém s očima, trápilo mě dvojité vidění. Ale celou dobu jsem se smála a povídala si.“
A když LT absolvovala poslední okruh s manželem, který ji na telefonu přehrával melodii z filmu Rocky, měla pocit, že za ní běží celá vesnice.
Závod měl limit 96 hodin. LT ho dokončila za 94 hodin a 15 minut, přičemž spala celkem jen šest hodin. Je to neuvěřitelný výkon, který si většina lidí nedokáže ani představit.
Jedinou osobou, která překročila cílovou čáru, byla LT. Dost možná je i jedinou ženou v USA, která kdy takovou výzvu zvládla. Ale když LT přemýšlí o svém úspěchu, nejvíc ji udivuje komunita, která se kolem ní semkla.
„Kultura v Treku je odlišná. A odlišnost je dobrá,“ podotýká. „Přišla mě podpořit spousta lidí. Já jsem se rozhodla zapojit do závodu a nasadit své tělo. Byla to ale energie všech ostatních, která mi umožnila dosáhnout cíle.“