Bevil Hogg v zimě roku 1975 jezdil po jižním Wisconsinu a hledal místo, kde by mohl nový podnik sídlit. Měl mít zcela novou podobou: nešlo o maloobchod, ale o stoprocentní dceřinou společnost Roth Corporation, financovanou počátečním kapitálem ve výši 100 000 dolarů, který zajistil Dick Burke. Měli plán. Potřebovali komerční prostor, kde by mohli plán na výrobu amerických jízdních kol proměnit ve skutečnost.
Založení společnosti Trek Bicycle ve Waterloo ve Wisconsinu v roce 1976
Waterloo mělo necelých tři tisíc obyvatel, jednu banku, kostel, mlýn a překvapivě hodně hospod. Byla tam továrna na nakládané okurky a tiskárna, která vydávala časopis Playboy, jehož korektury se prý četly v tamějších hospodách o den dříve než ve zbytku světa. Bylo to město se spoustou mlýnů, odborářů a, i když to ještě nikdo nevěděl, město, které jednou proslaví jízdní kola.
Vedle hlavní ulice našel budovu, kterou lze stěží nazvat továrnou. Větrem ošlehaná, zchátralá červená stodola, ve které se kdysi skladovaly role koberců – 650 metrů čtverečních popraskaného betonu. Ze zdí se odlupoval nátěr, skrze škvíry pronikalo dovnitř světlo a jen pár metrů od budovy vedla rušná železniční trať.
Vzduch uvnitř byl mrazivý. O několik let později vzpomínal jeden z prvních zaměstnanců, jak vítr pod vrata stodoly nafoukal sníh. Ale svým způsobem byla stodola perfektní.
Stála na půli cesty mezi Bevilovým domem v Madisonu a Dickovou kanceláří v Milwaukee. Dickovi se tato praktičnost líbila. Stodola nebyla drahá, byla na odlehlém místě, ale zároveň dost blízko na to, aby na ni mohl dohlížet. Pro oba muže to byla neutrální půda.
Bevil později řekl, že si vybrali stodolu, protože to byla jediná možnost: „Na venkově ve Wisconsinu nebyly žádné volné průmyslové budovy. Nic. Jinou možnost jsme zkrátka neměli.“
Nebyla to však obyčejná stodola. Byl to začátek, místo, z něhož vzešel život, místo, kde se věci postupně zlepšovaly. Zvenčí byla stodola skromná, uvnitř ambiciózní. Byla to ta správná volba.
V následujících měsících Bevil shromáždil ve Waterloo malou skupinu řemeslníků. „Blázniví kovbojové, kteří navrhovali a stavěli vlastní kola,“ vzpomínal. Někteří z nich byli zkušení. Jiní zkušenosti postupně získali.
Začátky byly chaotické, kreativní a nádherně nedokonalé. V létě se konaly večírky a lidé se koupali nazí, ze stodoly se kouřilo, ale ne vždy to byl kouř z cigaret. Psala se 70. léta a tito lidé byli umělci.
Ve stodole však zatím vládl klid. Byla to taková prázdná skořápka. Dick a Bevil možná stáli ve dveřích a hleděli do prázdného prostoru, který byl už tehdy plný možností.
Bylo to opuštěné místo, ale právě tam to všechno začalo. V té stodole mezi městy Milwaukee a Madison se dělo něco velkého.
Bylo třeba to pojmenovat.